Trackmania: United
Tvorba pokračování jakékoliv hry je dosti ošemetná záležitost, vesměs musí obsahovat dostatek inovací, jinak je hráčskou komunitou považována za obyčejnou kopii, ale zase se to s novinkami nesmí přehánět, jinak budou skalní příznivci nadávat, že tohle bylo lepší, tohle je zbytečné, tohle by tu vůbec být nemělo. A přesně to platí i o třetím pokračování závodního titulu od společnosti Nadeo. Zhruba před 3 roky se na trhu objevila arkáda, která se pokusila navázat na úspěch staré hry Stunts. A výsledek se povedl. Nejenže si Trackmanie získala řadu nových hráčů mladších ročníků, které si již stařičké závody nepamatovali, ale k Trackmanii (70%) se vrátily i ročníky starší, a tak nebylo divu, že v roce 2005 vyšlo pokračování, s podtitulem Sunrise (85%), které přinášelo oproti předchozímu dílu řadu novinek. Zanedlouho se ještě Sunrisu dostalo datadisku Trackmania Sunrise Extreme, který přidával nové stavební bloky, tratě, prostředí a mnoho dalšího. Společnosti Nadeo ale i tak úspěch nestačil, a téměř přesně před rokem vydal Trackmanii další, tentokrát ale volně dostupnou, Nations. Ta si získala mnoho a mnoho dalších příznivců, kteří by se k Trackmanii asi jinak nedostali. Původní záměr hry spočíval v kvalifikaci a uskutečnění velkého turnaje u příležitosti ESWC (Electronic Sports World Cup), který se odehrával v Paříži od 27. června do 2. července minulého roku. Hra ale získala takový úspěch, že ji deseti tisíce lidí hraje po celém světě stále. Hráčská komunita ale netrpělivě očekávala další ohlášený titul, který sliboval spojení všech Trackmanií do jednoho plnohodnotného titulu, kterému se dnes podíváme na zoubek. Ano, řeč je o Trackmania: United.
Grafika, fyzika, hratelnost a zvuky
Grafika se znatelně od minulého dílu nezměnila, ale autoři se vyřádili na propracovanosti okolního prostředí, a to ve všech kategoriích. Zároveň přidali i střídání denního období, kde se setkáte s klasickým dnem, svítáním, soumrakem a jízdou nocí za měsíčku. Kamera při jízdě se od minule také nezměnila, pohledy si můžete měnit pomocí numerické klávesnice, i tak vás ale občas hra překvapí, když při skoku, loopingu, či když to tak autor tratě zamýšlel, se kamera sama přepne, což často vede k pěknému vyjetí z tratě. Zvuky jsou na docela dobré úrovni, muzika však velmi rychle omrzí, protože ústřední motiv slyšíte stále dokola. Příjemnou novinkou je ovládání zvuků přímo na obrazovce kdykoliv ve hře, stačí pouze najet myší na ikony v levé části obrazovky. V minulých dílech totiž šlo nastavovat zvuky pouze v setupu před spuštěním, později již nešlo měnit bez vyskočení do Windows. Jak už jsem zmínila na začátku, TM:United jsou zběsilé závody, které si nehrají na žádnou realičnost, ale je to skvělá arkáda. Milovníci modelu poškození tak mohou zamáčknout slzu, protože zde zkrátka žádný není. Každé z aut se ale chová jinak, některé disponují obrovskou rychlostí, jiné velkou citlivostí, naopak některé je líné jako stará škodovka. Po stránce hratelnosti hru hodnotím velmi dobře, i když mi osobně některé prvky z předchozích dílů chybějí.
|
I přes některé nedostatky, jakými jsou absence módu Crazy, pohárů či tím, že jsou to vlastně tři hry v jednom bez velkých invencí, je Trackmania: United dobrým titulem. Sice zde není tolik tratí jako v předchozím dílu, ale díky Trackmania: Nations se spousta lidí přesvědčila, že síla této hry je hlavně v jejím multiplayeru, který k této hře patří a především dává další a další možnosti ježdění, aniž by došlo ke stereotypu, díky sdílení nových tratí od jiných trackmaniaků. Pro milovníky rychlých aut a Trackmanie je tato hra určitě povinností, je milé mít tzv. balíček všech v jednom, bohužel, kdo si zvyknul na TM: Nations, tentokrát bude muset rozbít prasátko a za hru zaplatit, ale bezesporu to není špatná investice.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
|